Komplexní přístup k řešení bezpečnosti na plochých střechách
Bezpečnost v závislosti na provozu střechy
Správný konstrukční návrh střešních plášťů včetně všech jejich detailů si již v současné době osvojila většina projektantů. Z hlediska bezpečnosti se ale v projektech vyskytují často nedostatky, jejichž následné odstraňování je spojeno vždy s velkými komplikacemi a nemalými finančními výdaji. K nim dochází nejčastěji v rámci kolaudačního řízení, případně při prodeji objektu na základě odborných posudků, které si nechávají zpracovat noví investoři před uzavřením kupních smluv.
Pro správný projekční návrh je vždy rozhodující jak způsob předpokládaného provozu resp. využití střechy, tak i způsob údržby střechy a zařízení na ní umístěných. U střech s veřejným provozem a u střech přístupných z veřejného prostoru je nutné navrhovat vždy odpovídající bezpečnostní opatření, naopak u střech bez provozu, které plní jen základní funkci střechy, je možné uvažovat jen s pohybem poučených osob, které zajišťují kontrolu a údržbu samotné střechy a jejích doplňkových konstrukcí.
Nejrozšířenějším typem střech jsou ale střechy s provozem, které musí plnit i další funkce. Dle ČSN 73 1901 se rozlišuje provoz veřejný a neveřejný. Mezi střechy s veřejným provozem patří střešní terasy, střešní zahrady, pojížděné střechy, heliporty a další. Neveřejný provoz je na vegetačních střechách, střechách s technologickými zařízeními, konstrukcemi vyžadujícími pravidelnou kontrolu a údržbu nebo s požární únikovou cestou. Neveřejným provozem se přitom rozumí pohyb poučených osob řízený vlastníkem objektu, veřejný provoz je pak na střechách, kde se pohybují osoby nepoučené.
Z hlediska bezpečnosti na plochých střechách je vedle požadavků na pochůznost a protiskluznost nejdůležitější ochrana osob proti pádu z výšky, a to jak u volných okrajů střech, tak i u světlíků, šachet a jiných konstrukcí které nejsou odolné proti propadnutí. V neposlední řadě je nutné při řešení bezpečnosti na střechách zohlednit také bezpečnost technologických zařízení na střeše umístěných.
01 > Doplnění zábradlí do místa přístupu na střechu (v rámci systému TOPSAFE jsou v nabídce různé možnosti s tím, že u určitých typů není ani nutné narušit vodotěsnost střechy)
Bezpečnost na střechách podle legislativy
Pro každou střechu je nutné vždy vyřešit a správně navrhnout zejména bezpečný přístup na střechu, a s ohledem na předpokládaný způsob a rozsah využití střechy a způsob její údržby umožnit také bezpečný pohyb po střeše. Již výše zmíněná ČSN 73 1901 z roku 2011 uvádí, že střecha musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem pro jištění pracovníků údržby a pro upevnění jejich pomůcek při provádění kontroly, údržby i oprav střechy nebo zařízení a konstrukcí přístupných ze střešní plochy.
Problematiku bezpečnosti ale neřeší jen výše zmíněná norma „Navrhování střech – Základní ustanovení“, ale celá řada dalším předpisů, a to zejména zákon 309/2006 Sb., Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, a zejména pak Zákon č. 88/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 309/2006 Sb. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.
Zákon č. 88/2016 Sb. nově stanovuje povinost zadavateli stavby písemně určit jednoho nebo více koordinátorů budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele s tím, že koordinátor musí být určen při přípravě stavby od zahájení prací na zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení do jejího předání zadavateli stavby a při realizaci stavby od převzetí staveniště prvním zhotovitelem do převzetí dokončené stavby zadavatelem stavby.
Citovaný zákon dále blíže specifikuje práce zhotovitele a stanovuje jeho povinnosti, který pro zadavatele stavby musí zajistit vybavení staveniště pro bezpečný a zdraví neohrožující výkon práce. Nově stanovuje také povinnost zadavatele stavby postupovat při výběru zhotovitele v souladu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, což dává předpoklady pro zajištění odpovídajících finančních prostředků na bezpečnost na staveništi v souladu s plánem, který by měl být zpracován vždy už při přípravě stavby. To souvisí i s výše uvedenou činností koordinátora, který má povinnost plán zpracovat.
Zákon č. 88/2016 Sb. také stanovuje ostatní povinnosti koordinátorů a předpoklady odborné způsobilosti k činnostem koordinátora a fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik. Evidenci odborně způsobilých osob pak vede nově ministerstvo, které je správcem a provozovatelem evidence, která je informačním systémem veřejné správy.
Tato novela zákona 309/2006 Sb. by měla přispět k tomu, aby projekční návrhy střech už neměly nedostatky z hlediska bezpečnosti, protože zákonou povinností koordinátorů je spolupráce s projektanty už při zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení, a tím by měly být veškeré požadavky na bezpečnost do projektů promítnuty, i když třeba jen formou stanovení základních požadavků na technická opatření.
Bezpečnost na střechách v projektech
Pro další stupeň projektové dokumentace, pro prováděcí projekt, už ale projektant musí navrhnout konkrétní řešení bezpečnostních opatření. A právě v tento moment je pro projektanta ideální využít nabídky společnosti TOPWET s.r.o. na bezplatné zpracování projektu pro zajištění ochrany osob proti pádu z výšky, a to buď přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany, tzn. s využitím zábradlí a zábran, nebo pomocí prostředků osobní ochrany, kterými jsou osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu z výšky (dále jen OOPP). Tyto prostředky je možné použít v případě, kdy povaha práce vylučuje použití prostředků kolektivní ochrany nebo není-li použití prostředků kolektivní ochrany s ohledem na povahu, předpokládaný rozsah a dobu trvání práce a počet dotčených zaměstnanců účelné, nebo s ohledem na bezpečnost zaměstnance dostatečné. Tento systém je nejčastěji využíván právě pro střechy s neveřejným provozem, protože je tento systém vždy z ekonomického hlediska výhodnější. Zvolená forma ochrany by měla být vždy určena projektem pro stavební řízení.
Aby bylo ale možné využít OOPP jako ochranu proti pádu z výšky na všech nebezpečných okrajích střech, je nutné navrhnout pro každou střechu konkrétní záchytný systém. Nejhojněji používaným systémem v České republice je jednoznačně systém TOPSAFE. Jedná se o zcela ucelený systém kotvicích bodů a zařízení určených pro veškeré možné střešní nosné konstrukce, které se v našem stavebnictví používají. Za téměř deset let používání kotvicích bodů na stavbách po celé ČR i v zahraničí získal Topwet obrovské zkušenosti, které uplatňuje nejen při návrzích záchytných systémů pro nové stavby, ale čím dál častěji také při rekonstrukcích střech, i když bývá při těchto návrzích často mnoho neznámých. Nadstandardní skladové zásoby Topwetu umožňují také operativní dodávky i v případě nutných záměn v závislosti na konkrétních podmínkách jednotlivých projektů.
Pod obchodní značkou TOPSAFE se dodávají na náš trh nejen jednotlivé prvky záchytných systémů od různých výrobců, ale také ostatní konstrukce pro kolektivní ochranu proti pádu osob z výšek. Jedná se o několik druhů ochranných zábradlí, tzn. pevných konstrukcí které musí bezpečně odolávat zatížením působícím ve směru vodorovném i svislém, nebo o zábrany, které by měly zabraňovat pohybu osob nežádoucím směrem, přičemž zábrany nemusí splňovat požadavky na zatížení jako zábradlí.
Bezpečnost přístupu na střechu
Jak již bylo uvedeno v části týkající se legislativy, je třeba vždy vyřešit a v projektu navrhnout bezpečný přístup na střechu. To se ale v praxi často neděje, a i když bývá v dnešní době už často navržen pro střechy záchytný systém přímo v projektu, tak se bohužel nejen výjimečně stává, že se teprve při kontrole projektu zjistí, že na střechu není vlastně bezpečný přístup, a tím není ani možné vůbec navržený záchytný systém použít. A není to určitě proto, že by se počítalo s tím, že se na střechu nechají pracovníci údržby spouštět např. z vrtulníku. Je to paradox, ale mohl bych dokladovat desítky takových realizací a možná stovky projektů, které mi prošly rukama, které vykazují takovou závažnou chybu, proto se tomuto tématu budu blíže věnovat.
Legislativně je vše podchyceno dostatečně, v dříve citované ČSN pro navrhování střech jsou specifikovány minimální požadavky na velikosti průchozných a průlezných otvorů v závistosti na typu střech z hlediska jejich předpokládaného provozu, navíc je v ní uvedeno, že v jejich dosahu musí být odolná konstrukce pro bezpečný pohyb pracovníků po střeše. Také v novelizované normě pro pevné kovové žebříky pro stavby ČSN 74 3282 z roku 2013 jsou specifikovány konstrukční a bezpečnostní požadavky pro provozní žebříky, přesto bývají k dispozici pro přístup na střechy často jen žebříky požární, které však nesplňují základní požadavky pro bezpečný přístup na střechu, a v některých případech se předpokládá dokonce přístup po žebřících přenosných.
V případě stavebním projektem nezajištěného přístupu na střechu je na projektantovi záchytného systému, aby alespoň on takový nedostatek odstranil. Mohu ilustrovat tři základní možnosti:
a) doplnění zábradlí do místa přístupu na střechu (v rámci systému TOPSAFE jsou v nabídce různé možnosti s tím, že u určitých typů není ani nutné narušit vodotěsnost střechy (viz. obrázek č. 1),
b) doplnění krátkého úseku nerezového lana umožňující bezpečný přechod od žebříku přes nebezpečný okraj (viz. obrázek č. 2),
c) doplnění alespoň jednoho kotvicího bodu v dosahu výlezu (toto řešení ale předpokládá využití tzv. lanyardu tvaru „Y“ - videoukázka takového řešení následuje:
I když by měl být alespoň jeden z výše uvedených způsobů vždy využit, v praxi se tak něděje, a jednotliví dodavatelé v rámci snahy nabídnout za každou cenu co nejnižší cenu za kotvicí body a zařízení pak nabízejí záchytné systémy v podstatě jen formálně, ale takové nabídky pak nesplňují základní požadavky na bezpečné užívání střech a nezaručují dostatečnou ochranu proti pádu osob z výšek.
02 > Doplnění krátkého úseku nerezového lana, které umožní bezpečný přechodod žebříku přes nebezpečný okraj
Závěr
Závěrem mi nezbývá než konstatovat, že při zajišťování bezpečnosti na plochých střechách, a zejména ochrany osob proti pádu z výšky, je bezpodmínečně nutné přistupovat vždy komplexně a hlavně zodpovědně aby se nestalo, že sice bude na střeše záchytný systém, ale jeho použití bude problematické nebo dokonce nebezpečné. Stanovení zásad navrhování záchytných systémů není ale předmětem tohoto článku, protože toto téma by vyžadovalo nesrovnatelně větší rozsah než umožnňuje tento příspěvek.
Na tomto místě považuji ale za vhodné upozornit ještě odbornou veřejnost na skutečnost, že se v poslední době stále častěji setkávám s „novým“ výkladem jednoho ustanovení NV 362/2005 Sb., který možná změní dosavadní pohled na navrhování záchytných systémů. Z něj vyplývá, že na střeše na které nejsou instalované zábrany vyznačující nebezpečné okraje, tak není možný pohyb osob po takové střeše aniž by byly osoby zajištěné nejen na nebezpečných okrajích, ale také kdekoliv v ploše střechy. Na toto téma předpokládám ještě dlouhou diskuzi.